Nikomu nevěřím

21. února 2016 v 19:36 | Dina Braveroad |  Povídky

Nikomu nevěřím

Ahojte! Moje jméno je Lisa. Je mi 14 let a už nikomu nevěřím. A proč?! To se dozvíte tu.
Jednoho krásného dne mě probudila moje maminka, protože jsme museli i s tátou jet na oslavu moji babičky. Jenže ta už je mrtvá a tak jsme měli jet na její hrob. Jakože slavila 80 let. Zemřela když ji bylo 72 let. Každý rok za ní jezdíme, ale dneska to bylo jiné.
Jeli jsme autem a táta pustil nahlas Madonnu. Tu zpěvačku miluje i moje mamka. Táta s mámou hlasitě zpívali. Já ne. Najednou tátovi zazvonil mobil. On se pro něj ohnul a ztratil kontrolu nad řízením. Před námi byl strom a narazili jsme do něj. Já omdlívala a naposledy jsem cítila pach krve a mámin křik.
Pak jsem se probudila a cítila pach nemocnice a otevřela jsem oči. Okolo mě seděly sestřičky. Moje první otázka byla kde jsou mí rodiče? A ony odpověděly v nebi. J-j-j-á-á-á nevím co říci. Plakala jsem. Ony mi pak řekly, že půjdu do dětského domova a daly mi injekci a já usnula.
Pak jsem se o5 probudila a to na teplé posteli. Okolo mě byli vychovatelky a vychovatelé + nějaké děti. Nebyl to sen.
Od té doby jsem bývala v dětském domově a nikdo mě nechtěl adoptovat. Začala jsem emo style a to znamená, že jsem si obarvila mé blond vlasy do černa a dělala si černou rtěnku a černé obří linky + stíny. Šikanovali mě tam. Měla jsem tam nejlepší kamarádku a ta šla k lepším a prozradila jím mé tajemství. Zrádkyně!!
Jednoho dne jsem se o5 probudila v posteli a oblékla se a vyčistila zuby + nalíčila. Najednou kě mně přiběhla vychovatelka a říkala, že má pro mne náhradní rodinu. Byla jsem šťastná. Když jsem tam k nim domů přijela,tak měli obrovskou bílou vilu. Připomínala mi můj dřívější dům. Rozbrečela jsem se. Moji nový rodiče byli ze mne nadšení. Prý nemohou mít děti a chtějí. Proto si mne adoptovali. Najednou se mne zeptali na jméno a já odpověděla Lisa. Můj jakože táta se mne zeptal na příjmení. Já odpověděla Wolf. Najednou oba vykřikli je to ona. Řekli mi, že jsou příbuzný s moji rodinou a že tohle byl jejich dům. Vběhla jsem do mého pokoje a pod kobercem byla půda. Ano, je to můj pokoj. Otevřela jsem to a tam byl obrovský dům pro panenky a oba moji rodiče mi řekli, že o tom ani nevěděli. Byla jsem šťastná.
Druhý den odjel taťka na služební cestu do Německa a já zůstala s mamkou doma. Šla jsem v klidu do pokoje a najednou jsem slyšela zamknutí. Okamžitě jsem chtěla otevřít, ale nešlo to. Zamkla mě moje mamka. Jenomže mě bývalí rodiče naučili odemykání sponou a já to použila. Odemkla jsem. Šla jsem se dolů poptat proč mi to udělala a ona se tam líbá s jiným chlapem a pěkně tlustým a plešatým. Začala jsem řvát a moje máma to viděla. Pak šla do kuchyně a popadla nůž. Začala mě honit po domě s tím nožem. Já křičela a ona mi vyhrožovala. Pak jsem omylem přepadla přes zábradlí. Viděla jsem už jenom černo. Byl to snad můj konec?! Budu žít dál? Najednou jsem uviděla oslepující světlo.
Objevila jsem se doma kde byli moji bývalí rodiče a máma mě vzbudila a řekla mi, že jedem oslavit babiččiny narozeniny. Já mamku obejmula. Ona se divila. Já jsem najednou začala říkat, že je mi špatně a ten den jsme zůstali doma. Tátovi zazvonil mobil, ale nebylo to v autě. Už mě zajímá jenom jedna otázka. To vše. Byl to sen a nebo umím vracet a měnit minulost? Otázka se nikdy asi nezodpoví. Můžeme jenom hádat, ale jsem ráda, že mám své staré rodiče a tím děkuji mé už neexistující adoptivní mamce. Lituju toho tátu. Ten byl docela fajn.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Justina Justina | 13. března 2016 v 11:31 | Reagovat

Hezké

2 nejsso nejsso | Web | 13. března 2016 v 14:16 | Reagovat

[1]: děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama